Žena, která velí flotilám

V oboru se pohybujete už skoro 30 let. Jak jste se do logistiky a nákladní dopravy vlastně dostala – a jaké to je být ženou, která velí flotilám?

Dostala jsem se k tomu vlastně náhodou. Chtěla jsem studovat medicínu, ale ženy na daný obor tehdy nebraly, a tak jsem šla rovnou pracovat – nejdřív jako účetní, později jsem vystudovala ekonomii a dostala se do společnosti věnující se lodní dopravě. Pocházím z Ukrajiny a dlouho jsem pracovala v ukrajinské i dunajské lodní dopravě – ze shippingu se nakonec stala moje záliba, i když jsem ho nikdy neplánovala. V kariéře jsem rostla rychle a vyslali mě na Slovensko, kde jsem působila až do roku 2022 a mezitím si tu vybudovala rodinu. Naše firma podniká od roku 2011, nejdřív jsem ji rozjížděla souběžně s předchozí prací. Naplno se jí věnuji až od okamžiku, kdy jsem tam kariéru ukončila.

Vaše práce zasahuje do mnoha zemí světa. Hraje v ní roli i diplomacie?

Pracujeme prakticky po celém světě, v poslední době hlavně s arabskými státy – Saúdskou Arábií, Spojenými arabskými emiráty, Tureckem, trochu i s Ománem. Hodně obchodujeme s Indií, Čínou, Ukrajinou, pobaltskými státy, Řeckem – to jsou naše priority. Dostali jsme se ale i do Kambodži nebo do USA. Jsme otevření všemu, každá nová věc je pro mě výzva. A ano, diplomatické prostředky někdy opravdu potřebujeme. Samozřejmě, ani globalizaci navzdory, svět není všude stejný – arabské země fungují úplně jinak než Indie a úplně jinak než Evropa. Mentalita lidí je jiná, takže se musíme přizpůsobovat a naše požadavky adaptovat na to, co očekává druhá strana nebo náš subdodavatel v dané zemi.

Zprostředkování obchodu, celní deklarace a samotná přeprava vyžadují úplně jiné know-how. Který z těchto segmentů je dnes největší výzvou?

S ledasčím se potýkáme napříč všemi segmenty. Říční doprava má teď zrovna krizi – na Dunaji není voda, takže tam prostě stojíme. Co se týče námořní dopravy, hlavní problém je bezpečnost plavby – v Rudém moři a v tamních kanálech pořád přetrvávají potíže, což se promítá i do ceny nafty, a klienti pak čekají na její pokles. Bezpečnost je dnes podle mě největší výzva – všude je teď nějaký neklid a riziko. Co se týče celních záležitostí v jednotlivých zemích, tak už je to v poslední době vyřešené poměrně jednoduše – používáme subdodavatele a agenty v různých zemích, kteří nám všechno potřebné zajistí přesně na čas. Dřív se stávalo, že třeba priorita lodí ve frontě závisela na tom, kdo dal úplatek – dneska bych řekla, že se s takovými praktikami nepotýkáme.

Vždycky ale přijde nějaká krize, kterou nečekáme.

V posledních dekádách čelil svět několika výrazným krizím. Jaké dopady měly na váš byznys?

Podle mě to začalo kolem let 2008 a 2009, kdy v souvislosti s globální finanční krizí nastala první krize v našem segmentu. Další přišla v roce 2014 s neklidem na Ukrajině, kdy se začaly omezovat přepravy z ukrajinských závodů do Evropy. Klimatická krize se týká hlavně vodní dopravy – od zhruba roku 2011 se kvůli trvale nízké hladině Dunaje čím dál větší objem zboží přesouvá z řeky na železnici. Během covidu se zase zasekla Čína, když všechno zavřela. A pak rok 2022, kdy začala válka na Ukrajině – to nás donutilo úplně transformovat, jaké typy nákladů vozíme. Dneska je to spíš drobné zboží, potraviny, zdravotnický materiál a léky, obecně věci strategicky potřebné pro běžný život. Rudu nebo trubky, co jsme dřív vozili třeba do Srbska, dneska kvůli sankcím nevozíme vůbec – sankce vůči Rusku a Bělorusku nás docela citelně zasáhly, protože jsme předtím vozili velké objemy zboží z těchto zemí do Evropy.

Máte ve firmě něco jako oddělení pro předvídání krizí?

Ano, mám kolegu, který funguje jako můj zástupce a sleduje a monitoruje celý trh i globální dění. Pravidelně jezdíme na konference, kde se s klienty probírají podmínky a trendy v přepravě jednotlivých komodit – abychom věděli, co, kdy a v jakém objemu se plánuje vozit po celém světě. Vždycky ale přijde nějaká krize, kterou nečekáme. Snažíme se být vždycky o krok napřed, abychom měli i takové záložní dveře, kudy se dá dál rozvíjet byznys, kdyby něco vypuklo. Zrovna teď je to ale doba, kdy predikce moc nepomáhá, protože se všechno mění doslova z minuty na minutu.

Mám osobní sen vybudovat logistické impérium.

Kam byste chtěla firmu dostat v příštích letech?

Chystáme se transformovat firmu do akciové společnosti a časem bychom rádi vstoupili i na burzu. Mám osobní sen vybudovat logistické impérium – vytvořit platformu, která by díky umělé inteligenci pomohla ušetřit čas lidem, co v tom pracují, a zefektivnila celou tu práci, zlepšila kvalitu i přesnost dopravy. Náš současný hlavní problém je čas – ovlivňuje ho spousta faktorů, ať je to počasí, nedostatek vody na řekách, nebo třeba vojenské konflikty, kvůli kterým musíme objíždět určitá území. Dřív jsme někam vozili za tři týdny, dnes to samé může trvat i dva měsíce. Mým osobním cílem je tedy zpřesnit čas, aby byl klient spokojený. Vzorem mi je Maersk – vybudovali impérium doslova z ničeho, a my se snažíme růst aspoň směrem k jejich úrovni.

Jak vypadá běžný den generální ředitelky logistické firmy?

Těžko říct, kdy přesně den začíná a kdy končí – někdy prakticky spím v práci. Snažím se hodně věnovat svému týmu, teď hodně zaučuju lidi, aby moje vlastní práce byla efektivnější – jsme pořád docela malý kolektiv. Den začíná ranní kávou a mítinkem s celým týmem, kde si ujasníme otázky na ten den, a pak pokračujeme podle harmonogramu – sledujeme dispečink, pravidelně komunikujeme s klienty, denně se scházíme s novými, připravujeme podklady na tendry, včetně evropských. Snažím se ráno dvakrát týdně chodit do fitka a večery věnuju rodině a svým čtyřem psům.

Kdyby si dnes nějaká mladá žena chtěla zvolit cestu ve vašem oboru, který ženám stále dveře moc neotvírá, co byste jí poradila jako první?

Především se nevzdávat – to je hlavní. A držet hlavu vzhůru, protože problém mezi muži a ženami v tomhle oboru pořád existuje a myslím, že to ještě dlouho potrvá, než se to skutečně vyrovná. Fakt se nevzdávat, i když občas přijde období ponížení. Když se ale člověk nevzdá, vždycky si nakonec vydobyde respekt – i v očích těch nejtvrdších mužů.

Foto: Archiv Iryny Kurlyak