Mezi faceliftem, vědou a humanitárními misemi

MUDr. Matěj Patzelt, Ph.D. et Ph.D., zástupce přednosty Kliniky plastické chirurgie FN Královské Vinohrady a držitel letošního ocenění Lékař roku ČR na Aesthetic Awards, mluví o vášni pro vědu, humanitárních misích v Keni a Jordánsku i o tom, proč ho trápí, že se z Deep Plane Faceliftu stala marketingová značka.

Vedle plastické chirurgie máte hned dva doktoráty – z lékařské biofyziky a z experimentální chirurgie. Co vás vedlo k této akademické kombinaci?

Vědě jsem se věnoval už od čtvrtého ročníku medicíny a pravidelně jsem se účastnil studentských vědeckých konferencí v Česku i ve světě. Proto pro mě bylo přirozené v rozjetých výzkumných projektech pokračovat – a dotáhl jsem to až ke dvěma doktorátům (smích). Je to trochu neobvyklé, ale věda je můj koníček a nesmírně mě baví. Začal jsem anatomickými studiemi, z nichž nakonec vzešel doktorát z experimentální chirurgie, a pak jsem navázal výzkumem experimentálního zobrazování měkkých tkání pomocí mikro-CT, protože se mi k anatomickému projektu hodil.

Operujete ve fakultní nemocnici i na soukromé klinice. Jak se liší práce v těchto dvou světech?

V nemocnici se v současné době specializuji téměř výhradně na rekonstrukce prsou po onkologických onemocněních a na risk-redukující mastektomie s okamžitou rekonstrukcí u pacientek s genetickými mutacemi, které výrazně zvyšují riziko vzniku karcinomu prsu. Jsou to operace mimořádně náročné – technicky, fyzicky i psychicky. Zejména při mikrochirurgických rekonstrukcích můžeme strávit na operačním sále klidně deset hodin.

Zároveň je to ale nádherná práce. V podstatě znovu vytváříme něco, co muselo být odstraněno. Někdy začínáme v situaci, kdy po původním prsu zůstala jen jizva a často také kůže poškozená ozařováním. Když se rekonstrukce podaří a vytvoříme nový prs, který se vzhledem co nejvíce blíží tomu zdravému, je to neuvěřitelný pocit. Máme možnost pacientkám pomoci nejen fyzicky, ale také jim vrátit část sebevědomí a pocitu ženskosti.

V soukromé praxi na klinice My Best Care je situace jiná. Pracuji zde se zdravými klientkami, které chtějí vylepšit svůj vzhled nebo se přiblížit tomu, jak vypadaly v mladším věku. Je to odlišný typ chirurgie, ale rozhodně ne méně zajímavý. Je úžasné vidět radost klientky, kterou celý život trápila malá, asymetrická prsa a u které se podaří prsa zvětšit a asymetrii upravit. Stejně tak mě těší, když se žena po faceliftu cítí mladší a spokojenější se svým vzhledem a už jí lidé neříkají „babičko“ místo „maminko“.

Přesto mají oba světy mnoho společného. Konzultace a kontroly se v nemocnici a v soukromé praxi v řadě ohledů příliš neliší. Pacientky i klientky chtějí dosáhnout co nejlepšího výsledku a je na nás, abychom jim srozumitelně vysvětlili průběh operace, její možnosti i limity. Je důležité, abychom si ještě před zákrokem vzájemně rozuměli a měli realistická očekávání. Jen tak můžeme předejít nedorozuměním a případnému zklamání.

V podstatě znovu vytváříme něco, co muselo být odstraněno.

Umíte francouzsky, německy a švédsky, operoval jste na Tchaj-wanu i v Belgii. Kam by vás to lákalo, kdybyste měl rok čistě na to jezdit a učit se od dalších špiček oboru?

Přiznám se, že po dlouhodobých stážích bych v této fázi své kariéry volil spíš kratší pobyty s jasně definovanými operacemi, které chci vidět, a hlavně s otázkami, na které se chci zeptat. Mám v plánu se na chvíli vrátit do belgického Gentu a dál se zdokonalovat v mikrochirurgických rekonstrukcích prsou. Pak by to byl znovu Tchaj-wan, který je mekkou mikrochirurgie. V Japonsku bych rád zavítal za kolegou, který pracuje v obrovském centru věnovaném výhradně léčbě nádorů prsu. Z estetických stáží by to byla Jižní Amerika, kde bych se chtěl posunout v abdominoplastikách a mommy makeoveru, a určitě Austrálie, kde bych rád navštívil doktora Mendelsona, specialistu na facelifty.

Zúčastnil jste se lékařských misí v Keni a Jordánsku, kde jste operoval pacienty z uprchlických oblastí. Jak vás tahle zkušenost změnila v přístupu k práci, kterou děláte tady doma?

Zahraniční lékařské mise pro mě byly obrovskou zkušeností, stejně jako cestování obecně. Neuvěřitelně vám rozšíří obzory. Uvědomíte si, jak dobře se v České republice máme a že bychom si toho měli víc vážit – a zároveň být aktivní v tom, aby to tak zůstalo i do budoucna.

V profesním životě mě tyto zkušenosti naučily dívat se na pacienta v širším kontextu. V Jordánsku i Keni jsme při rozhodování o typu a rozsahu operace museli zohledňovat nejen klinický nález, ale také celou řadu dalších okolností – náročnost a náklady výkonu, délku rekonvalescence i konkrétní životní situaci pacienta. Někteří pacienti k nám cestovali několik hodin z horských oblastí, jiní byli jedinými živiteli početných rodin a potřebovali se co nejrychleji vrátit do práce. Roli hrály také kulturní a náboženské souvislosti nebo obavy ze společenského stigmatu.

Díky tomu se dnes víc zajímám o to, jak moji pacienti žijí. Ptám se na jejich zaměstnání, volný čas, rodinné zázemí, děti i případné plány do budoucna. Někdy si možná říkají, že jsem až příliš zvědavý. Ve skutečnosti jsou ale tyto informace pro nás velmi důležité. Pomáhají nám totiž vybrat takový typ rekonstrukce, který nebude vhodný pouze z medicínského hlediska, ale bude co nejlépe odpovídat také životu konkrétního člověka.

Pomáhá vám preciznost, kterou vyžaduje velmi náročná rekonstrukční mikrochirurgie, i u estetických zákroků?

Určitě. Dobrý mikrochirurg musí být precizní, mimořádně trpělivý a klidný. To jsou vlastnosti, které se hodí prakticky při každé operaci, ale zkušenosti z mikrochirurgie využívám zejména při faceliftech. Při preparaci tkání pracuji v těsné blízkosti lícního nervu, kde je potřeba maximální soustředění, jemnost a přesnost. Právě tady se mi mikrochirurgické návyky velmi dobře zúročují.

Zároveň mě trochu trápí, že se z Deep Plane Faceliftu stala marketingová značka.

Specializujete se na Deep Plane Facelift, který jste studoval přímo u světových kapacit, jako jsou Dr. Marchac v Paříži nebo Dr. Nayak v USA. Co odlišuje tuto metodu od klasického faceliftu a jak vás napadlo ji přinést do Čech?

Impulzem pro mě byly výsledky konvenčních faceliftů, se kterými jsem nebyl vždy úplně spokojený. Pacientky sice omládly, ale někdy přetrvávalo povolení krku a nosoretní rýhy se příliš nezjemnily. Začal jsem proto hledat techniky, které by dokázaly tyto oblasti řešit komplexněji. Tak jsem objevil Deep Plane Facelift. Nejprve jsem studoval odborné knihy, webináře a přednášky předních světových specialistů, mezi které patří Sam Hamra, Andrew Jacono, Dominic Bray nebo Ben Talei. Následně jsem vyrazil přímo na operační sály za doktory Marchacem v Paříži a Nayakem v USA, abych se techniku naučil od těch nejpovolanějších. Bylo to před více než pěti lety. Od té doby se Deep Plane Facelift stal velmi diskutovanou metodou, rozšířil se mezi další chirurgy a jeho technika se dál vyvíjí a zdokonaluje.

Od klasického faceliftu se liší především tím, v jaké vrstvě obličeje pracujeme a jakým způsobem mobilizujeme a posouváme tkáně. Nejde jen o vypnutí kůže, ale o uvolnění a přemístění hlubších struktur obličeje, což nám umožňuje cíleněji ovlivnit například oblast nosoretních rýh a konturu dolní čelisti i krku.

Zároveň mě trochu trápí, že se z Deep Plane Faceliftu stala marketingová značka. Na sociálních sítích se objevují tvrzení o délce zkušeností, počtech provedených operací nebo samotné technice, která podle mého názoru nejsou vždy podávána korektně. Myslím si, že bychom měli být vůči pacientkám maximálně transparentní a otevřeně mluvit o tom, co skutečně provádíme, jaké máme zkušenosti a jaké výsledky můžeme realisticky očekávat.

Na Aesthetic Awards jste letos získal titul Lékař roku ČR. Co pro vás tohle ocenění znamená?

Musím přiznat, že u prvního ročníku Aesthetic Awards jsem úplně nevěděl, co čekat, ale nakonec to byla velmi povedená akce. Když jsem se dozvěděl o nominaci, zveřejnil jsem ji na svém Instagramu, kde mě sledují jak klientky ze soukromé praxe, tak pacientky z nemocnice. O to větší radost mám, že se rozhodly pro mě hlasovat. Vnímám to jako potvrzení, že jsou s mojí prací spokojené, čehož si nesmírně vážím. Zároveň je to pro mě závazek a motivace, abych na sobě dál pracoval, zdokonaloval se a poskytoval co nejlepší péči.

Na klinice My Best Care provádíte také plastiky prsou a břicha nebo takzvaný mommy makeover. Co si pod tímto pojmem představit?

Mommy makeover je jedna z mých oblíbených operací. Jedná se o kombinovaný zákrok určený především ženám po těhotenství a kojení, kdy během jedné operace upravujeme břicho i prsa. Nejčastěji jde o abdominoplastiku v kombinaci s modelací prsou, případně s augmentací, tedy zvětšením prsou spojeným s modelací. Podle individuálních potřeb a přání klientky můžeme zákrok doplnit také o liposukci, operaci víček nebo labioplastiku. Cílem je řešit více oblastí najednou a využít jednu narkózu a jednu rekonvalescenci. Vedle maminek je zákrok vhodný také pro ženy po výrazném úbytku hmotnosti.

Mezi estetickými zákroky a operacemi pacientů z uprchlických oblastí je obrovský rozptyl. Je něco, co vás z celé této šíře baví úplně nejvíc?

Nejvíc mě baví právě ta rozmanitost. Jsem člověk, který nesnáší stereotyp, a nedokážu si představit, že bych každý den prováděl pořád jednu a tutéž operaci. To bych se asi zbláznil (smích). Právě možnost věnovat se tak širokému spektru výkonů mě na plastické chirurgii tolik přitahuje. A práci si zpestřuji také vědou, která je pro mě nejen zdrojem nových poznatků, ale i skvělou prevencí profesního vyhoření.

Foto: Jiří Matýsek, My Best Care